pondělí 15. září 2025
Modlím se za hříšníky s srdci tvrdými jako kameny
Zpráva pro Valentinu Papagnu v Sydney, Austrálie 6. srpna 2025
Toho rána ve čtyřech hodinách jsem nemohla spát kvůli bolestivému noze. Pomodlila jsem se k Božímu Milosrdenství a modlitbu Růžence, a řekla: „Nabízím tyto modlitby a utrpení za všechny hříšníky, zvláště mladé lidi.“
Potom se mi zjevil anděl a odvedl mě do kostela, jehož celé vnitřní bylo osvětleno jasným světlem.
Viděla jsem krásného vysokého kněze připravujícího se k mši svaté. Tento kněz byl celý zářivý.
V rukou mi se objevila míska s malými kameny, které nesla do kostela. Seděla jsem na lavici a držela mísku s kameny. Byly všechny stejně velké. Za mnou seděla milá dáma oblečená celá v bílém, a tam byli i jiní lidé přítomni.
Kněž řekl: „Nebudu slavit mši svatou a dát ti svátost oaltářní. Musíš nést malé kameny do sakristie, aby je mohla požehnat, a pak dostaneš svátost oltářní.“
Otočila jsem se k dáme sedící za mnou a řekla: „Držím talíř plný těchto malých kamenů. Nikdy v životě nebo kdykoli jinde si nepamatuju, aby někdo mluvil se mnou o tom, že bych měla nést malé kameny do kostela k požehnání. Chceš několik z těch kamenů ze mé mísky? “
Dáma nejprve váhala, ale pak řekla: „Dořečeno, můžeš mi je dát.“
Chytla jsem hrst kamenů a dála ji jí.
Dáma pokračovala: „Jsem z Kambodže, a chtěla bych ti říct, že Austrálie je velmi špinavá a nečistá.“
„Ó!“ řekla jsem.
„A Amerika je ještě horší! Ještě více špína,“ pokračovala. Špína, o níž mluví dáma, znamená hřích.
Zeptala jsem se: „Co pak Kambodža?“
Odpověděla: „Ó ne, Kambodža není tak špinavá nebo nečistá.“
Náhle všichni lidé vstali a šli v procesí do sakristie k knězi. Šla jsem s nimi.
Úsmějiv se, řekl kněž: „Polozte je tam,“ ukazujíc, že všechny máme položit své mísky na malý stávek poblíž. Tak učinila a poznamenala jsem si, že moje míska byla největší.
„Požehnám jim,“ řekl.
Potom jsem knězi řekla: „Otec, nikdy si nepamatuju, aby v kostele přinášeli kameny k požehnání před svátostí oltářní. Kdo dal nápad to udělat? To není katolická víra.“
Po tom co jsem řekla tyto slova knězi, vyšla jsem z kostela a on mi okamžitě následoval. Neviděla jsem žádné další lidi ani neobdrželi svátost oltářní.
Znovu opakovala jsem své obavy o kameny a řekla: „Otec, nikdy v životě nepřinesla kamene do kostela. Co znamená tohle?“
Kněž byl usmívající se, když odpověděl: „Ano, ano, ve 18. století byl kněž, který měl zvyk požehnávat malé kameny, ale nakonec jsou všechny Boží stvoření.“ Řekl mi jméno toho kněze, ale já jsem si ho nemohl zapamatovat.
Řekl jsem kněžovi: „Byla tam v kostele dáma z Kambodže a řekla mi, že je Austrálie velmi špinavá a nečistá a že Amerika je ještě horší.“
Usmál se a řekl: „Neobtěžuj tolik s tímto.“
Řekl jsem: „Nevím — ona mi to neustále opakovala. Co si o tom myslíte?“
Odpověděl: „Tak, lépe bychom měli modlit se za Austrálii a lépe bychom měli modlit se za Ameriku.“
Poté mi ukázal budovu ve stavbě. Řekl: „Podívej se sem. Vidíš, lidé neustále stavějí a stavějí, a to je co dělá lidi špinavými a nečistými. Nezajímají se o modlitbu, jen o materialismus — chtějí víc a víc. Starají se pouze o to, kolik domů budou stavět.“
Kněž usmíval celý čas a řekl mi, abych si s tím nekládl příliš starosti, protože věděl, že jsem znepokojený kvůli kamenům — snažil se mě rozveselit.
Anděl pak mně přivezl domů.
Porozuměl jsem později, když mi to odhalil Svatý Duch, že kameny představují ztvrdlé srdce lidí, které jsem nabídl našemu Pánu během svých ranních modlitb. Naše Paně je stále přijímá a požehná jim, protože vždycky existuje naděje, že se jejich srdce otevřou.